
Sama výše míry úspor přímo neříká, zda domácnosti spoří málo nebo hodně. Musíme totiž vzít v úvahu strukturu bohatství domácností, příjmovou nerovnost a to, jak si vedou jednotlivé příjmové skupiny: Na úroveň sociálního systému, na motivy úspor, případně zvyky či mýty, které v daných zemích panují.
Nyní se podíváme jen na strukturu finančních aktiv domácností. Celková finanční aktiva domácností přesáhla v loňském roce 112 procent hrubého domácího produktu (HDP). Téměř šedesát procent tvoří hotovost a vklady v bankách, tedy velmi konzervativní úspory. Menší část pak tvoří investiční produkty, jako jsou investice do dluhopisů, akcií, podílových fondů, ale i investice do penzijních fondů a pojišťoven.
Ve srovnání se státy eurozóny, ale státy, které jsou nám bližší jako Rakousko nebo Německo, jsou česká finanční aktiva podhodnocena především v investicích. Zhruba dvě třetiny finančního bohatství Němců a Rakušanů tvoří investice (stejný je i průměr za celou Evropskou měnovou unii).
Rozdíl se bude projevovat především ve zhodnocení. Pokud hotovost a vklady mají výnos blízký nule, tak kvůli inflaci klesá jejich kupní síla. Pokud člověk prostřednictvím vkladů a hotovosti spoří na důchod, tak část jeho každoročních úspor nejdříve kompenzuje pokles kupní síly díky inflaci a až zbytek pak reálně zvyšuje hodnotu úspory na důchod.
Investice mohou nabídnout výnos, který by měl převyšovat inflaci. Samozřejmě s rizikem volatility. Například dlouhodobý růst zisků a tedy i akcií v USA dosahuje šesti procent. Pokud budeme hodně konzervativní a budeme předpokládat, že investiční portfolio přináší jednoprocentní sazbu nad inflaci, tak to znamená, že hodnota dnešních úspor se po pětatřiceti letech zvýší o 40 procent díky složenému úročení. Zázrak složeného úročení totiž vynikne, pokud budeme předpokládat, že by výnos byl dvě procenta nad inflaci. Potom by se za stejnou dobu hodnota dnešních úspor zdvojnásobila. (Pozn. aut. – Albertu Einsteinovi je, asi neprávem, přisuzován výrok, že složené úročení je osmý div světa).
Stejná míra úspor u dvou zemí tak automaticky neznamená, že stejně roste reálná hodnota bohatství domácností. Záleží na tom, jakou formu úspory dostanou. Máme například stejnou míru úspor jako Maďaři. Ale Maďaři mají na rozdíl o nás cca poloviční objem bohatství v hotovosti a vkladech. I díky větší sázce na investice jejich podíl finančních aktiv na HDP je o 16 procentních bodů vyšší než Čechů. Velkou sázkou na jistotu (vklady a hotovost) se tak ochuzujeme.
Nízké procento investičních produktů může také odrážet nízký podíl lidí, kteří si chtějí svými úsporami podpořit životní úroveň v důchodu. Průzkum Světové banky ukazuje, že pouze 41 procent Čechů si spoří na důchod. Ke zvýšení tohoto podílu je potřeba zvýšit finanční gramotnost (co to je složené úročení ví v ČR jen cca třetina Čechů), ale i využít poznatky behaviorální ekonomie.
Autor je hlavní ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)